CO JE VLASTNĚ MYSLIVOST ?

obr0
Toto téma jsem si vybral, protože jsem byl vychován v myslivecké rodině a myslivosti se aktivně věnuji dodnes. V dnešní době se čím dál víc ukazuje, že laická veřejnost nechápe podstatu a význam myslivosti a tento referát má za úkol zvýšit úroveň informovanosti o myslivosti.
 
Referát vznikl  s přispěním knih Myslivost I. a Myslivost II. doc. ing. Vladimíra Hanzala, Csc a kol. ze kterých jsem čerpal základní data a informace.
 
Myslivost je více než 5 století starý obor lidské činnosti, který se neustále vyvíjí a do značné míry formuje, v závislosti na vývoji společnosti a využívání přírody. 
 
Dle zákona číslo 449/2001, jehož novelizace v současné době již několik let probíhá, je myslivost soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součástí ekosystému a spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví. Definice myslivosti byla v průběhu doby různě upravována. Např. za socialismu byla myslivost svou definicí posunuta z oblasti zábavy do oblasti kontrolované hospodářské činnosti a existovaly i povinné dodávky zvěřiny, za jejichž neplnění hrozilo mysliveckým hospodářům i vězení.
 
Předmětem myslivecké činnosti je zvěř. Zvěří se rozumí populace volně žijících živočichů, vyjmenovaných v zákoně o myslivosti jako zvěř, z nichž lze některé obhospodařovat lovem, jiné lovit nelze na základě mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. 
 
Naše středoevropská myslivost je jedinečná v celém světě. Mimo střední Evropu totiž nenajdeme podobný management zvěře, který zahrnuje jak lov zvěře, tak i následnou péči o rozvoj zvěř nebo udržování odkazu předků ve formě zvyků a tradic, které mají lovci mimo jiné připomenout nadřazenost přírody člověku.  V ostatních zemích světa je většinou provozován pouhý lov bez následné péče o zvěř a její prostředí, v lepším případě prováděný v udržitelné výši.
 
Dle nálezu Ústavního soudu je myslivost prostředkem k dosažení optimalizace chovu zvěře a zvěř není podle české právní úpravy prostředkem k realizaci myslivosti, ale naopak (myslivost je činnost k realizaci zvěře). Tím se zásadně odlišuje od zemí, kde je lov považován za sport. V nálezu Ústavního soudu je uvedeno, že v podmínkách České Republiky je myslivost a právo myslivosti společenskou aktivitou aprobovanou státem k ochraně a rozvoji jedné ze složek životního prostředí – zvěře. Zákon o myslivosti nepředstavuje úpravu myslivosti jako zájmové aktivity, ale ve svém základu jako cílevědomé a regulované činnosti k ochraně a rozvoji přírody.
 
Právem myslivosti se rozumí souhrn práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stadia a shozy paroží, jakož i užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků.  Vztahuje se tedy přímo k živé zvěři, která také bývá označována jako res nullis – věc nikoho, věc nepatřící nikomu. 
 
Zvěř se totiž pohybuje volně, bez ohledu na hranice pozemku, nebo států a z tohoto důvodu nepředstavuje tzv. plod pozemku. Proto nelze ztotožnit vlastnické právo k pozemku s vlastnickým právem ke zvěři jak o to usiluje většina majitelů honebních pozemků. Tento stav by však naprosto ignoroval biologické potřeby zvěře a v zásadě ignoruje i základní princip, že zvěř má být obnovitelným přírodním bohatstvím. Z tohoto důvodu je stát oprávněn regulovat práva ke zvěři. Přístup státu vychází z povinnosti ochraňovat přírodní hodnoty vyplývající z článku 7 Ústavy České republiky, podle kterého stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů.
 
Právo myslivosti je primárně svěřeno do rukou majitele honebních pozemků. Ale provádění práva myslivosti je možné pouze v rámci honitby uznané státní správou myslivosti. Aby mohla být honitba orgány státní správy myslivosti uznána, musí splňovat požadavky dané ZoM. Jeden ze základních požadavků je výměra honitby, která je v současné době stanovena na minimálně 500ha. Tato výměra však nesplňuje požadavky na biologické potřeby zvěře a je víceméně kompromisem mezi myslivci a majiteli honebních pozemků. Ideální minimální velikost honitby, respektující životní nároky zvěře, umožňující kvalitní myslivecké hospodaření se pohybuje okolo 1200ha.  Vzhledem k tomu, že je myslivost aktivita prováděná ve veřejném zájmu má v souladu s ústavními garancemi propůjčeny specifické atributy, jako např. trpění chůze, jízdy a myslivecké činnosti majitelem honebního pozemku.
 
Ústředním orgánem státní správy myslivosti v České republice s výjimkou národních parků je ministerstvo zemědělství. Ministr zemědělství zřizuje jako svůj poradní sbor mysliveckou radu složenou zejména ze zástupců jiných správních úřadů, celostátně působících mysliveckých, zemědělských a lesnických organizací, vysokých škol a výzkumných ústavů s činností na úseku myslivosti. Další orgány státní správy myslivosti působí na úrovni krajů a obcí s rozšířenou působností. Každá z těchto úrovní státní správy má své přesně vymezené pravomoci.
 
Pokud se chce člověk stát myslivcem musí složit tzv. zkoušku o první lovecký lístek, která je poměrně náročná a předchází jí povinná roční praxe v honitbě pod vedením zkušeného myslivce. Předměty, z nichž se skládá povinná zkouška jsou: Historie myslivosti a lovu, myslivecké zvyky a tradice, legislativa upravující myslivost, myslivecká zoologie a biologie zvěře, chov zvěře, ekologie a etologie, kynologie, základní nemoci zvěře a lovectví. 
 
Po složení zkoušky o první lovecký lístek může následovat zkouška pro myslivecké hospodáře a následně vyšší odborná myslivecká zkouška, která je nejvyšším stupněm mysliveckého vzdělání u nás. Všechny tyto zkoušky jsou vzájemně podmíněné – bez úspěšného absolvování jednoho typu zkoušky nelze absolvovat vyšší stupeň.  
 
Závěr

Jak vyplynulo z úvodu není myslivost pouhý lov zvěře, ale činnost k ochraně a rozvoji zvěře a jejího životního prostředí. Lov je součástí chovu zvěře a dnes v podstatě nahrazuje velké predátory. Bohužel laická veřejnost a i většina mladších myslivců chápe myslivost jen jako zabíjení zvěře. Tento stav je způsobený čím dál větším odloučením společnosti od přírody a často i elementární neznalostí přírodních procesů, nebo co je horší, učiva prvního stupně základní školy.

Často slýchané argumenty různých internetových aktivistů, z nichž nečastější „Příroda si poradí sama“ se bohužel v dnešní kulturní krajině, kde v podstatě na každé 2 km připadá minimálně jedno lidské sídlo jsou liché. A je jen na člověku – myslivci, zda se mu jí podaří udržet v krajině pro další generace.

Zvěř, především ta spárkatá, je od dob Marie Terezie vnímána jako konkurent zemědělského a lesního hospodářství a podle toho je k ní také přistupováno. Zákon vyžaduje dodržovat tzv. normované stavy. Tyto stavy jsou však značně podhodnocené a jejich definice přímo určuje, že zvěře může být jen tolik, aby neškodila zájmům zemědělců a lesníků. V různých státech Evropy je ke zvěři různý přístup. Většinou je vnímána jako přírodní bohatství nebo odkaz předků a majitel honebního pozemku má možnost se proti škodám zvěří např. pojistit, nebo čerpat dotace na předcházení škodám zvěří. U nás je tento přístup nemyslitelný.
 
Úbytek drobné zvěře, který je možné pozorovat od 70.-tých let je způsobený především špatným zemědělským hospodařením. V této době docházelo ke scelování lánů polí, narostl objem chemizace, doba znamenala počátek pěstování monokultur. Všechny tyto faktory znamenaly počátek katastrofálního poklesu stavů drobné zvěře, který bohužel pokračuje dodnes, bez výraznějšího zájmu zainteresovaných subjektů, mimo myslivců.  
 
Avšak ani myslivci nemají zcela čistý štít. Přemnožení divokých prasat, o němž dnes tak často slýcháme je způsobeno jak dodáváním velkého množství dodatkové energie do krajiny ve formě ekonomicky atraktivních plodin zemědělci, zároveň tyto plodiny poskytují téměř celoroční možností úkrytu znemožňující lov, tak nechutí myslivců lovit samice divokých prasat jako nositelek přírůstku. Což je také mnohdy způsobeno ekonomickou situací mysliveckých spolků, protože na jejich činnost stát neposkytuje žádné dotace jako například různým neziskovým ochranářským sdružením, kde je mimochodem cca 80% všech finančních příspěvku použito na platy zaměstnanců. Myslivci své aktivity vykonávají zcela zdarma a na vlastní náklady.
 
I když zřejmě nikdy nedojde ke shodě všech zainteresovaných subjektů  – především kvůli lovu zvěře -má myslivost na poli ochrany zvěře své nezastupitelné místo. Mimo tento význam je myslivosti připisován také význam hospodářský, mravní, branný, rekreační a zdravotní a také kulturní.
 
Především je nutné si uvědomit, že myslivost je činnost ušlechtilá, a nelze ji přisuzovat negativní vlastnosti na základě konání jednotlivců. Přece jen jsme každý odpovědný sám za sebe. Stejně jako doktor, který ordinuje opilý, nebo řidič, který porušuje dopravní předpisy.
 
 

3
Komentáre

  Upozorni ma  
Upozorniť na
kiri
Host
kiri

zase mesiac nikto nič?
…a zase vážna vec.
Inak by sme sa na článok dívali inokedy – a inak sa na dívame dnes – vo svetle udalostí – MOR prasiat – ktorý odhalil tú strašnú OPAKOVANÚ chybu ľudí – AKOŽE ODBORNÍKOV !!! – tých by som ihneď začal stíhať – všetkých – Min. živ. prostredia, vedenia civilného poľovníctva, vedenie štátneho poľovníctva – teda Min.poľnohosp. a aj ochranárov – lebo neplnili svoje povinnosti uložené zákonom – a tiež – neupravili zákony, ktoré boli a sú TAK ZLÉ, že k tomuto stavu nás priviedli…a teraz nehovorím len o Čechách, ale aj o Slovensku. Sme na jednej lodi – situácie sú podobné v oboch štátoch a nákaza sa prenesie.
Totálne premnoženie spôsobí veľké škody – česi si to priznali – a vedeli reagovať trošku skôr – ale aj tak pomaly – mali reagovať pred 10 rokmi a o 100% zvýšiť odstrel a zmeniť neúčinné spôsoby poľovky – ktorá sa mal stať hubením premnoženia.

Slovensko doteraz neurobilo nič. – a premnoženie stále stúpa. Spôsoby poľovania čiernej zveri boli účinné pri odlove 1000 ks ročne, ale v tomto stave stavov je NEÚČINNÉ – aha, čo robia Česi – a Slováci NEREAGUJÚ…………………to je katastrofa……a neschopnosť.

Niekto by ich mal zažalovať – na čo je prokúra štátu?….čo robí generálny prokurátor?

Odvolať vedúcich a zakázať im činnosť na 10 rokov !!!

kiri
Host
kiri

myslivost
ešte chcem doplniť – MYSLIVOST – ako nás voľakedy učili – je odvodené od slova MYSLET – pri poľovaní – a pri chove – keď začal človek využívať rajonizáciu zvere a potom jej ohradenie – aby sa poľovalo na určenom území.

A čo ukazuje situácia dnes?…že zodpovední ľudia NEMYSLELI.

Takže – Myslivost – či NEmyslivot?

Krnac
Host
Krnac

RE: CO JE VLASTNĚ MYSLIVOST ?
Život poľovnícky samá krása radosť,
zachováva sviežosť, náladu a mladosť.
V lese lebo v poli pookraje každý,
najkrajšie spomienky uchová si navždy.

Či je jaro, leto, jeseň lebo zima
každý jedno cíti, len jediné vníma:
niet krajšieho v svete, než prírody krása,
klam seba každý, kto snáď iné hlása.

Poľovnícky život dáva nám aj dary,
každý sa im teší mladý lebo starý.
Dary tieto ale zaslúžiť si treba,
pamätať aj na zver a nie len na seba.

Priateľom jej ostaň, starostlivým otcom,
ďatelinou, senom a jadrným ovsom
naplň jej krmelce z vlastnej snahy svojej,
odmenou Ti bude na rok krásna trofej.

Táto krátka básnička hovorí o poľovníctve všetko.