- This topic has 136 odpovedí, 1 hlas, and was last updated 02.05.2024/07:40 by .
-
Príspevky
-
Toto bude zvláštna téma – ZÁHADNÉ a NEZNÁME tvory Afriky a načo sú vytvárané všeliktoré predimenzované náboje na DINOSAURY !
Hardest kicking rounds all time.
https://www.fieldandstream.com/hardest-kicking-rounds-all-time/
Túto tému som chcel dať už dávnejšie, ale rpedbehli ju niektoré nože ( tých je na čakačke ešte niekoľko) ale začnem. Tieto náboje sú nám väčšinou neznáme – z praxe – z počutia a štúdia trochu cez hmlu poznania čosi vieme. Ten vyššie uvedený článok je vážnou informáciou pre záujemcov, čo ich čaká!
“Africkí” lovci sú delení asi takto – ľahká zver antilopy, veľké antilopy, pakone a pod – v podstate loviteľné ako ľahká malá domov – od 7 x 64 po 375HH Mag.
Nasledujú prvé ťažšie zvery – žirafy, krokodíly, mladé byvoly – a to začínajú ľahké africké kalibre – 375, 400,416 až po prvé 45-ťky, resp 450-tky.
A potom sú ťažké zvery a útočná päťka – či koľkátka. A to sú kalibre 450, 460, 470 až do 500.
Potom idú maximalisti – od cal .500 vyššie – 505Gibbs – v USA známy ako lámač kľúčnych kostí – nič pre slabé povahy a konštrukcie. Ozaj silný náboj.
Pre maximalistov je určený aj síce menší priemer – 460WeathMag – ale besný náboj – silný a aj na ďaleko. Ako je v článku uvedené : Lovil som so starodávnym PH ( profesional Hunter pozn.) menom John Knowles, ktorý používal ako záložnú pušku 0,460 a on prisahal, že je to jediná strelná zbraň, ktorá za každých podmienok absolútne, pozitívne zastaví čokoľvek !
Potom je uvedený 600NE a 700NE. Cena výstrelu sa pohybuje v stovkách USD. Asi tak – kto sa pýta, koľko to stojí – nie je to puška pre neho. Cena pušky začína na 100 000 USD – nezriedka aj do 300 000USD. To je ako s autom Rolls Royce – kto sa opýta koľko to žerie – určite nemá na to. Pri tej cene toho auta nikoho nezaujíma spotreba.
A niekde v tejto kategórii je aj 577 Tyrano. Ten má priamo v mene – reklama? – alebo realita? že je určený na dinosaury. Vtip? Ani nie – krokodíly a aligátory sú preživšími dinosaurami – dinosaurami, s ktorými stále žijeme. Tiež varany komodské – prajaštery. Z doby dinosaurov sú aj vážky – sú staré 300 000 000 rokov – človek len milión! Tiež včely…komáre…a všeličo, čo si ani neuvedomujeme. Takže – prežili!
Súčasníci dinosaurov a dinosaury samé – žijú.
Predstavte si, aký poprask na celom svete by bol, ak by sa objavil nový dinosaurus! A veľký!
Koľko boháčov by sa pretekalo so superboháčmi, aby si ho mohol uloviť!
Koľko ropných magnátov, majiteľov lodiarskych spoločností, BANKÁROV majiteľov farmafiriem, počítačových gigantov a hlavne zase saudských, bahrajnských a emirátskych princov by si to kadejako vybavovali, len aby mohli. OK – a čím teda? Už majú odlovenú Afriku, aj americké medvede, aj ľadového potajme, aj ruského losa a kamčatského medvedieho obra, už aj Marca pola, aj Gobi blue sheep…možno aj Markhora…a možno aj v Sarajeve boli..či teraz na Donbase…ešte stihnúť nového tvora – napr. Mokele mbembe?
https://en.wikipedia.org/wiki/Mokele-mbembe
Ak si dáte do YTB, alebo cez google – koľko expedícií z celého sveta ho už hľadalo?
Záhadná Vec, ktorá zabíja slonov, nosorožcov a aj hrochov?
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mokele_mbembe
Takže – nie je to len o nessie, loch-neska, nie je to len o Yetim, nie je to len o big footovi – je tu aj kerýt !
Pravdepodobne niečo lasicovité – vraj to rozbije lebku hyene ! a vyžerie jej mozog. Alebo človeku.
Zatiaľ to nikto neulovil. To by bol úspech – omerali by to, taxonomicky zaradili, preštudovali, vypitvali, odvážili orgány – zaniesli do histórie…alebo aj nie?
Alebo o tom vedia a to čo preniklo na verejnosť – to nechávajú len v pozícii mýtov?
Aby zdvihli cenu?
https://www.abicko.cz/clanek/casopis-abc/4357/prizraky-z-dzungle.html
Zaujímavý a hodne reálny je najskôr kongomato.
Lietajúci vtákojašter – hodne prerastený netopier? Vraj neskutočne útočný tvor so zobákom plným ostrých zubov, čo útočí na rybárov – ak mu vlezú do jeho teritória – pozhadzuje do vody a požerie tam – ako ryby. Je to najskôr rybožravec, ale žerie asi doradu všetko. Zaujímavá je jeho taktika – potravu hľadá sám, ale ak ju nájde, zvolá všetkých súkmeňovcov na okolí a zlietnu sa mnohí a útočia zo všetkých strán – ako riadené ozubené strely. Zaujímavý je iste reálny opis – uvedený na Armyweb.cz:
Bitva o Kolwezi a tajemný tvor kongamato
https://www.armyweb.cz/clanek/bitva-o-kolwezi-a-tajemny-kongamato
20. května pronikli legionáři do Maniky. Do Kolwezi pak dorazil belgický výsadkový prapor, který zahájil evakuaci civilistů. Mezi Francouzi a Belgičany panovaly neshody a omylem mezi nimi došlo i k několika přestřelkám. Belgičané se odmítali zapojit do boje a místo toho se věnovali evakuaci Evropanů. Legionáři po celý den dál prohledávali město a pátrali po povstalcích. Večer byl odpor Tygrů zlomen a všichni dosud žijící povstalci se pokusili utéct. Do setmění se podařilo Belgičanům evakuovat 2000 evropských občanů a 3000 Afričanů. Následující den legionáři pokračovali v pročesávání okolí města a pátrali po uprchlých povstalcích. 27. května přebrala trosky města zairská armáda a válečná operace byla oficiálně ukončena. Celkem bylo zavražděno 170 Evropanů a 700 místních obyvatel. V boji padlo 250 povstalců a 160 jich bylo zajato. Zemřelo 5 legionářů a jeden belgický výsadkář. 30 evropských civilistů bylo odvlečeno jako rukojmí a nikdy se je již nepodařilo najít.
Stovky Tygrů se pokusily zachránit útěkem a ve strachu před odplatou utíkali džunglí do Angoly nebo do Zambie. Po několika týdnech byl na zambijské straně nalezen polomrtvý a vyčerpaný povstalec, který poskytl neobvyklý příběh. Z Kolwezi unikl se třinácti dalšími spolubojovníky a dvěma Evropankami. Velitel malého oddílu si vybral cestu skrz rozsáhlé bažiny Džiundu při hranicích Zairu, Zambie a Angoly. Probíjeli se nekonečnou bažinou a snažili se dostat do Zambie. Jídla bylo stále méně a povstalci byli vyčerpaní. Postupně jich bylo stále méně. Několik povstalců se utopilo v bažině, jiné uštkl had a jednoho zastřelili sami Tygři, když se chtěl vrátit do Zairu. Nakonec jich zbylo pouze šest a jedna žena. Nedaleko hranic se Zambií je při přechodu mělkého močálu údajně napadly létající rudé saně s netopýřími křídly o rozpětí dvou metrů a s ozubenými lebkami místo hlav. Saně útočily jako smyslů zbavené, rvaly těla močálem poutaných vojáků ostrými zuby, vydávaly pekelný skřek a mávaly svými dlouhými ocasy. Na druhou stranu močálu se nakonec podařilo dostat pouze dvěma vojákům, z nichž jeden krátce na to zemřel. Tehdy nikdo vyprávění přeživšího povstalce nevěřil a všichni ho považovali za výplod mozku, zatíženého pocitem viny za nedávné zločiny. Pravdou však je, že v dané oblasti žije kmen Mbwela, jehož malé rozptýlené skupiny se nacházejí přávě při okrajích bažin Džiundu. Tito příslušníci se od nepaměti bojí děsivého létajícího tvora, který obývá bažiny. Říkají mu kongamato – přízrak smrti. Tento tvor je údajně rudý létající ještěr bez šupin, který má netopýří křídla a ještěří ocas. Vydává prý příšerné skřeky a je nepředstavitelně dravý a žravý. I ti nejodvážnější bojovníci kmene Mbwela by se raději postavili hladovému lvu nebo útočícímu slonu, než aby bojovali s kongamatem. Podle kryptozoologů se má jednat o potomka dimorphodona, ptakoještěra, který žil na počátku jury a jeho kostry byly nalezeny v Anglii i v Africe. Zdali jeho potomek či nějaký příbuzný mohl přežít v bažinatých oblastech rovníkové Afriky do současnosti, je pak otázkou.
Na tohoto asi nie guľovnica – ale bola by dostatočnou samonabíjacia brokovnica 12 Magnum, alebo radšej brokovnica cal.10, či až 8 – či radšej 4Bore s brokovým strelivom?
Ale nekončíme – sú tu ja divné medvede:
http://rojar.sweb.cz/cryptozoologie/4_selmy/08_irqiem.htm
<h2>Irqiem-obrovský medvěd</h2>
<h5>Oblast výskytu – Kamčatka.</h5>
Kamčatka je mnoho let známa jako ostrov velkých medvědů. Lovci v této oblasti přivykli pohledu na opravdu velké medvědí exempláře. Přesto oznámili zoologům v Moskvě výskyt vzácně se vyskytujícího obrovského druhu, anomálně se chovajícího medvěda s malou lebkou, dlouhými končetinami a netradičním stylem chůze. Jeho chůze je velice zvláštní. Při chůzi dává nejprve přední nohy vpřed a potom zvedne zadní nohy – je to prý pohyb podobný chůzi nějaké obří housenky. Lovci jej nazývají Irqiem. První zprávy o Irqiemovi se objevili v roce 1987. Byla získána kůže a lebka, oba exempláře jsou uloženy v muzeu v Petrohradě.Irqiem prý v kohoutku dosahuje výšky až 140 cm. Je nesmírně dravý a rychlý. Časem se podařilo lovcům získat i několik prý světlejších kůží s lebkou tohoto obra jehož tlapa dosahuje délky 30cm a šířky 20cm. V současné době je tento super medvěd předmětem velkých vědeckých debat a pozornosti vědeckých a kryptozoologických kruhů. Zazněl i názor že by se mohlo jednat o poslední potomky pravěkých medvědů.
Význačný ruský zoolog Dr.Nikolaj Verešchagin prohlásil, že by to mohla ve skutečnosti být dosud žijící vývojová linie medvěda s krátkým čumákem Arctodus simus o kterém se předpokládalo, že vyhynul během pleistocénu.
Tito tvorové – největší predátoři mezi savci, kteří kdy obývali naši Zemi – žili od Severní Ameriky, přes Aljašku až po Mexiko a byli pověstnými lovci bizonů. Představte si největší šelmu, která kdy obývala naši modrou planetu, největšího dravce mezi savci měřícího v kohoutku až 1,70 cm a vážícího 1,5 tuny, který vypadá jako medvěd skřížený s obrovitou kočkovitou šelmou. Od každého zdědil to nejhorší: od medvědů sílu čelistí a hrozivé drápy, od kočky zase mrštnost a rychlost. Pokud jsme si schopni ve své fantazii představit podobné monstrum, máme vpravdě děsivého predátora, který přesně odpovídá popisu pleistocénního medvěda Arctodus simus. Říkalo se mu také buldočí medvěd díky jeho neobvykle širokému čumáku a krátkému obličeji.Dr.Verešagin prohlásil, že si myslí že osmý druh medvěda může opravdu existovat a zařadí se mezi hnědého medvěda, medvěda malajského, himalájského černého medvěda, medvěda pyskatého, amerického černého medvěda, ledního medvěda a medvěda brýlatého.
V současné době medvěda hledá lovec Rodion Nikolajevič Sivolobov, člověk který již léta sbírá informace a zprávy po celé Kamčatce. Tvrdí, že prý jednou dokonce Irquiema spatřil. Povšiml si ho ze vzdálenosti šedesáti metrů jak trhá maso z kořisti. Lovec však sebou neměl uspávací střely a rozhodně nechtěl zabít tak jedinečného a vzácného tvora.
Korjakové a Čukčové ho nazývají Kajnyn Kutčo, což v překladu znamená Bůh medvědů. Kolují o něm zvěsti, že je tak mrštný a rychlý, jako by měl snad šest nohou a místní obyvatelé se ho velmi obávají. Lovci se setkávají s těmito medvědy velice vzácně, ale občas na něho narazí, takže se čeká na vzorek pro oficiální vědu.Medvěd jménem Milne
<h5>Oblast výskytu – severní Peru.</h5>
Irkuiem však rozhodně není ojedinělý. Ve skutečnosti nemusí být pouze osmý druh medvěda, ale také devátý, desátý atd. A možná existují další druhy čekající na vědecké uznání, soudě podle množství pozoruhodných zpráv z celého světa. Vezměme si například Jižní Ameriku. Jediným oficiálně známým druhem medvěda, který tam v současné době žije je medvěd brýlatý Tremarctos ornatus. Je to malý medvídek s černou srstí žijící v severozápadní oblasti tohoto kontinentu.Je pojmenován podle charakteristických žlutých kruhů srsti obkreslující jeho oči. Nemůže být zaměněn za jiný druh medvěda, což činí zprávu badatele Clarka kryptozoologicky velice hodnotnou. Ve své knize z roku 1954 Clark uvádí že během plavby na voru se společníky zpozoroval v pralese Gran Pajonal v severním Peru extrémně velkého celo-černého medvěda.
Mohutnými drápy rozvracel termitiště. Hluk pádla jednoho z Clarkových společníků tohoto nečekaného tvora vyrušil, takže se okamžitě ponořil do řeky těsně před jejich vorem, na který se po chvíli snažil vylézt. Clark byl bohužel nucen použít okamžitě zbraň, neboť hrozilo ohrožení posádky. Posádka se poté pokusila tělo vytáhnout na vor aby mohlo být uchováno pro vědecké prozkoumání. Bohužel hejno piraní mělo jiný názor na vzniklou situaci. Clark tam musel tělo zanechat a včas zmizet.
Později se dozvěděl od indiánů Campa, že tohoto obřího medvěda dobře znají a že mu říkají milne.Je možné že někteří z údajně vyhynulých medvědů, kteří se v době pleistocénu dělili o Jižní Ameriku s medvědem brýlatým přece jenom nevymřeli.
Jedným z miest, kde je obľuba náboja 505 Gibbs veľká, je práve USA. Používa sa – aj keď kope jak sviňa – najmä pri love Grizzlyho a veľkého medveďa hnedého. Poskytuje veľký lovecký účinok – kick stop, TKO, resp. Killing efect. Na prežitie je do dosť rozhodujúce. Voľakedajšie náboje 50-110 Sharp, 50-140 Sharp, ale aj menšie ( s olovenou strelou = lovecký účinok ako obrovská malorážka – a malorážka zabíja takmer všetko) – ako 45-70 Govt s olovenou strelou – je liekom aj na veľkého medveďa. Jeden známy ma uisťoval, že potenciál 45-70 v Afrike uprace čokoľvek tam žijúce, vrátene veľkej 5. Neviem – načo potom tie nové náboje?
http://rojar.sweb.cz/cryptozoologie/4_selmy/11_mcfarlen.htm
https://naboje.org/taxonomy/term/52
Asi najväčší zo záhadných tvorov – asi dosť útočný – teritoriálny – keďže má byť bylinožravý – teda útočí iba na narušiteľov a nie kvôli potrave:
Dobrota zo Senegalu?
https://cryptozoology.jex.cz/menu/booaa
Otázkou teda zostáva – aký náboj na toto použiť? Čím väčší kanón, tým horšia opakovaná rana – alebo otázka – aký náboj ako lovecký a aký náboj pre zaisťovaciu obrannú streľbu?
Ďaľšia otázka – s koľkými ohrozeniami treba počítať? teda – koľko ozbrojených strelcov treba? Ak útočí na člny – koľko člnov? Aby sa vzájomne kryli? Ako zabezpečiť člny proti prevráteniu? – vo vode sa nevieš brániť.
Ak si dohľadáte rozhovory s tými, čo tam boli, sú to ďaleké a náročné pochody, močariny, zradné bludiská, aj klasický prales – a domáci tam nechcú ísť – boja sa istej smrti. V jednom rozhovore – nechcú ísť, lebo tam niekde je už územie iného kmeňa a oni sú s nimi nie dobre…s čím všetkým by sa tam bojovalo?
Kongomato – existovala reálna bytosť – Dimorphodon macronyx – ale pred mínus 200 miliónov rokov – LENŽE ! – Odborné studie dokazují, že se životní prostředí močálů Džiundu po více než dvě stě milionů let nezměnilo! . Toto by nemusel byť len JEDNOSTRANNÝ lov kde človek so strelnou zbraňou VŽDY zvíťazí. Tí povstalci z Katanžské povstalecké armády FLNC boli celkom slušne vyzbrojení automatickými zbraňami – a nempomohlo im to!
Začátkem roku 1997 vyslaly Angolská a Zambijská vláda vojenské jednotky do hraniční oblasti s Kongem, aby zabránili tamním povstalcům proniknout na území jejich států. Nad močály Džiundu hlídkovaly pravidelně helikoptéry. Jak příslušníci pozemních jednotek, tak i piloti helikoptér spatřili údajně roje kongamatů, zřejmě podrážděné přítomnosti vojsk a hlukem motorů. Na vojáky zaútočili. Podle jednoho hlášení potopili i hlídkový člun s posádkou. Kongamatové byli pro vojáky, kteří přišli odjinud, tím děsivější, protože o jejich existenci neměli ani tušení.
Obrázok 1 – cca asi najvernejší opis kongomato – najmä tá kostene vyzerajúca hlava s “prázdnymi” očami.
Zaujímavé je z tohoto linku opis ROJE ! kongomato – teda – na čo sa pripraviť? Akú silu útoku tam očakávať? My, čo ťažko prežívame “drzosť” diviaka zaútočiť pri spoločnej ? Čo sme to za mäkkýšov?
A naopak – akí odvážni sú tí ľudia, čo VEDOME tam idú?
Obr. 2 – prahistorický Dimorphodon spoza tých 200 miliónov rokov. Ako sa podobajú?
Attachments:
Už reálnejšie skutočnosti:
V krajině na pomezí Zambie, Demokratické republiky Kongo a Angoly leží rozsáhlé a téměř neprostupné močály Džiundu. Jeho okraje jsou domovem mnoha domorodých kmenů, kterým bažiny brání ve vzájemných kontaktech. Přesto se všichni shodují: Hluboko v močálech žijí obří létající zabijáci, kteří nepřipomínají ani ptáky, ani netopýry. Říká se jim Kongamatové. Přízraky smrti. Kongamato má hladkou doruda zbarvenou kůži bez peří či šupin, dlouhý ještěří ocas a rozpětí jeho křídel se nejčastěji udává kolem dvou metrů. Nejděsivější je prý jeho hlava připomínající bezmasou lebku se zapadlýma očima a zobákem plným ostrých zubů. Hlouběji do bažinaté oblasti se domorodci kvůli němu vůbec neodvažují. Ale on občas přilétá za nimi. Útočí rychle a bez varování. Na menší kořist číhá v korunách stromů, větší pronásleduje organizovaně ve skupinách, což svědčí o jeho vysoké inteligenci.
Evropané se o neznámém tvorovi dozvídají poprvé v roce 1923, kdy zprávy o něm přivážejí nezávisle na sobě britský lovec Frank H. Melland a francouzský dobrodruh markýz de Chattelaux. Těm se ho však na vlastní oči ještě zahlédnout nepodaří. Přesto se všichni shodují: Hluboko v močálech žijí obří létající zabijáci, kteří nepřipomínají ani ptáky, ani netopýry. Říká se jim Kongamatové. Přízraky smrti. Setkání s Kongamatem se dočká během své expedice v roce 1932 až americký přírodovědec Ivan Sanderson. Příšera z bažin tehdy napadne domorodého člena jeho týmu jménem George. Jediným důkazem o existenci tajemného létajícího zabijáka však zůstává jen Georgeova znetvořená mrtvola. Dalším západním cestovatelem, který může výskyt záhadného Kongamata potvrdit, se v roce 1956 stává inženýr J. P. F. Brown, když nedaleko zambijského jezera Bangweulu spatří dva podivné létající tvory. „Měli dlouhé ocasy, hlavy se špičatými zuby a rozpětí křídel alespoň metr,“ popisuje Brown. Možná to jsou stejná stvoření, která na stejném místě o rok později napadnou jednoho z domorodců, který pak v nemocnici ve Fort Rosebery bojuje o život s děsivě vyhlížející ránou v hrudi.
Takže otázka – poloautomatické brokovnice? Či radšej pumpa?
A náboj? – bude stačiť 12 Magnum – aký používame na zajace a bažanty?
Aké broky? Češi vravia : čtyřka brok po celý rok – platí to aj v Afrike? A na tvora spred 200 mil rokov? Alebo skôr mrak 5,1? – to sú tzv. behúnky – streľba na behu – boli na srnca – aj za behu ho zastavili…budú stačiť?
Alebo skôr oceľové broky väčšieho priemeru – ľahšie a s vyššou rýchlosťou?
A zase teda otázka – skôr by sa dobre nabíjali do 12 -tky – či ešte lepšie do 10-tky?
Čomu by ste zverili svoj život?
Pozor – nepriletí jeden !
A nebude letieť od strelca – ale k strelcovi – ak netrafíš – ON trafí ! Zobákom so zubami !
Zdá sa, že v tých močiaroch loví veľké ryby – človek je pre neho ako veľká ryba. Ak ho zhodí do vody – tak určite vie, ako veľkú rybu z vody vytiahnuť. A prevrátiť čln – to on vie. Takže otázka:
cvičiť streľbu z plávania?
Robil to už voľakto???
…domorodci žijící v okolí bažin již od nepanšti mluví o okřídleném ještěru, který nosí smrt. Podle jejich popisu má hladkou kůži, bez peří a bez šupin, dlouhý ještěrčí ocas, obrovskou zobákovitou tlamu s ostrými zuby a velká kožnatá netopýří křídla, měřící v rozpětí přes dva metry. Jeho hlava je bílá a kostnatá a vypadá jako bezmasá lebka s prázdnými očními důlky, protože jeho oči jsou vpadlé. Podle domorodců je velice útočný. Raději by se postavili rozzuřenému slonovi, nebo hladovému lvu. V bažinách Džiundu se mu neřekne jinak, než kongamato (přízrak smrti).
,To bylo už hluboko v bažinách. Jistě jsme již byli na zambijské straně. Všude kolem prales, podmáčený a plný hniloby. Pak jsme narazili na táhlý, u okrajů hustě zarostlý močál, který nebylo možno obejít. Nezdál se nám však hluboký a kupodivu měl dosti pevné dno – a tak jsme se rozhodli jej přejít.” Následovala strasti plná cesta skrz neprostupnou bažinu. Skupina povstalců, prchajících přes bažiny na hranicích Angoly, Zambie a Zaire, se začala rozpadat podle toho, kdo měl kolik síly. Vyhladovělí a zesláblí bojovníci se svými zajatci již neměli daleko ke břehu. Ticho bažiny a bublání bahenních plynů prořízl zoufalý výkřik jednoho z vojáků. Byl sražen úderem zobákovité tlamy příšery s netopýřími křídly. Po chvíli přilétly nízkým letem další a vrhaly se na ostatní. Následovaly minuty zoufalého boje o život. Velká temně rudá kožnatá křídla prořezávala vzduch jako žiletky. Bílé hlavy připomínající lebku se pyšnily ostrými zuby, které se zařezávaly do černé kůže obětí. Z pěti katanských vojáků přežili útok dva. Jediné, co si příšery odnesli byla hlava velitele. Rozervaná těla ostatních pohltila bažina. Jeden z vojáků zemřel chvíli po útoku na utrpěná zranění. ,,Kletba té Belgičanky! Trest, který na náš poslala za to, co jsme spáchali!” opakoval s hrůzou v očích poslední ze skupiny, když se po několika dnech vynořil z močálů na území Zambie. Takto shrnul to, co se událo skupině povstalců poslední z nich, který přežil. Z šoku se nevzpamatoval a i přes poskytnutou lékařskou péči zemřel o deset dní později. Jméno kongomato neznal a nikdy o něm neslyšel.
Mapky daného územia v texte – dá sa to územie prezrieť aj na Google Map.
https://akitainu.huu.cz/menu/zajimavosti/kongamato
Zase trocha opisu – čo kongomato loví a čím sa živí.
https://akitainu.huu.cz/menu/zajimavosti/kongamato-vyprava-do-bazin
A trochu obrázkov shotgun 10 gauge.
Nepoznám síce nikoho z okruhu mojich známych, čo by boli na afrických lovoch práve v tých oblastiach, kde sa toto čudo má vyskytovať – všetci poľovali na farmách inde, ale dnes je možné všetko, tak si treba aspoň uvedomiť, čo kde hrozí. Je isté, že na LOV by boli treba iné zbrane a na sebaobranu zase iné. Napr. aj Nemci robili svojho (koloniálneho) času tzv. Africké trojáky – silný guľový náboj (napr. 9,3x74R) spolu s 2x 12 brokom – a to načo? No prednostne na hady – na obranu proti jed pľuvajúcim hadom – najmä kobrám africkým – kamerunská, mozabická, čiernokrká, núbijská, obojková, červená a i. – do jednej hlavne malé broky a bez zahrdlenia k čo najväčšiemu rozptylu – vymeták a do druhej hlavne trochu väčšie – to isté len na pár metrov ďalej. Mnohí situácie znalí lovci nosia do buše okuliare – nie pre frajerinu, ale pre ochranu očí. Na farmách sú väčšinou tieto hady vychytané, ale – ktovie? Následky tohto zásahu očí sú na celý život. Dohľadajte toto nebezpečenstvo.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Plivaj%C3%ADc%C3%AD_kobry
Opis pôsobenia jedov niektorých afrických hadov – je tam aj jed pľuvajúca kobra núbijská. Je rozdiel medzi uhryznutím a pľuvaním – pľuvanie poškodí oči – ale to je v útoku hada len č. 1 – s poškodenými očami jej neujdete a ľahko si tak svoju obeť spomalí a dostihne, kedy ju pohryzne.
Možno aj preto domáci pomocný lovecký personál nosil brokovnice. Voľakedy dávno – pri štúdiu TKO a jeho porovnávaní – som sa dozvedel, že práve pre Afriku boli v Nemecku vyrábané aj zvláštne brokové náboje – slugy so špicatou oceľovou čapičkou – práve na ochranu personálu pred útočiacou zverou, lebo klasický olovený slug napr. neprerazil kožu leva! Silno ho udrel – ale neprebil kožu! Mnohorazy síce útočiaceho leva odplašil od záverečného útoku, ale nezabil ho. S oceľovou špicatou čapičkou si však cestu dnu prebojoval. Brokovnica bola teda bežnou sebaobrannou zbraňou – a cal. 12 bol asi ten menší – v Európe asi dostatočný, ale angláni v dobe čierneho prachu s obľubou používali brokovnice desiatky a mnohí aj osmičky! Najmä na husi a prímorské veľké vtáky. Málokedy je také dačo vidieť, ale vo filme Appaloosa je to aj pomenované. Viggo Mortensen ako Everet Hitch a v ruke s obrovskou osmičkou, ktorej sa všetci boja tak veľmi, že len púha prítomnosť tej zbrane a vedomie jej účinku naháňa hrôzu.
V jednej mojej téme – 4Bore – som uviedol, že v tomto síce guľovom náboji sa robili aj brokové náboje. Jednoducho to veľkosť rúry umožňuje. A zaujímavé je, že prichádza k oživeniu a vcelku bežnému strieľaniu z tejto ohromujúcej zbrane. Ešte aj dnes – v dobe silných nábojov – je 4Bore niečo strašné. Len sa mi nezdá na streľbu na kongomato praktická – nie pre výkon náboja – ten je iste na konkrétny kus likvidačný – ale kvôli váhe zbrane – ale najmä kvôli malej kadencii pri predpoklade násobného útoku viacerých jedincov.
https://www.topdesat.sk/2020/03/02/kongamato-prezivsie-dinosauri/
https://www.topdesat.sk/2020/03/05/kongamato-prezivsie-dinosauri-2-cast/
Jeden obrázok č.2 z éry dinosaurov – do dnešnej doby preživší dinosaurus – ako to je v porovnaní s človekom?
Obr.3 – jasné porovnanie 416-tok…už tá menšia je dosť. Ale to sme stále LEN v tých slabších nábojoch. Kde sú 500-vky? Obr.4 – Tam aj 375HolHol vyzerá ako nedorastené štíhlučké dievčatko. A kde sú nad 500?
Ešte k jed pľuvajúcim kobrám.
https://www.greelane.com/sk/science-tech-math/veda/weird-facts-about-snakes-373879/
Tu je článok o kategóriách veľkých loveckých nábojov. Čím vyšší výkon – tým viacej času treba na pohodové mierenie a umiestnenie rany. Na sebaobranu proti lietajúcim teda nevhodné.
Ale veľká diera do vzduchu nie je diera do tela.
Ale na veľké neznáme tvory – ako je napr. Čipekwe – môže byť.
- Musíte byť prihlásený, aby ste mohli odpovedať na túto tému.